Dlouhá léta jsem vzhlížel ke známým osobnostem, záviděl jim úspěch a výhody z něj plynoucí. A zároveň si říkal, jak je k vzteku, že mě nikdy nic takového nepotká. Mohl jsem být slyšet, mohl jsem být vidět před kamerami, ale brzy jsem pochopil dvě věci:
Že nejsem schopen najít svůj “niche”, což znamená můj osobní branding pojmout upřímně a zároveň mít cílovou skupinu, kterou chci oslovit.
Že na mě čeká průměrná, byť třeba dobře placená, práce v médiích, na základě které ale díru do světa neudělám. Měl bych nicméně v brzkém věku zajištěnou budoucnost. Tedy jakýsi sen všech starostlivých maminek.
Nikdy se mi nepovedl virál, nikdy se o mně nepsalo (pokud nepočítám zmínku v blanském Deníku o městském plesu, který jsem moderoval), nikdy jsem nezažil, že by mi lidé psali zpětnou vazbu. Až teď. Až s nastupujícím podnikáním a podcasty vidím, jak to všechno dává smysl, protože to dává smysl vám. Zpětná vazba je okamžitá, buď se o ní bavím přímo s vámi, nebo mi ji okamžitě dává na vědomí neviditelná ruka trhu. Je to fascinující a zavazující zároveň.
Nepovažuju to za úspěch, ale za růst, který jsem nikdy neměl šanci zažít v tom pravém slova smyslu. Vždycky jsem si myslel, že růst znamená mít najednou 20 tisíc followerů na Instagramu. Jenže to je jen jedna z možností, jak ho dosáhnout. Vždycky jsem si lámal hlavu nad tím, jakto, že existuje tolik milionářů a miliardářů, kteří nemají úspěšné profily na sociálních sítích. Nebo o nich dokonce nikdo neví. A je to právě tím, že úspěch přichází v mnoha formách. Nemusí to být nutně desetitísce followerů. Může to být padesát followerů, ale přesně těch, které jste si vysnili.
S úspěchem se vždycky pojí jedna věc: pozornost. Pakliže vaše práce získává pozornost správných lidí, je velmi pravděpodobné, že jste úspěšní v tom, co děláte. Málokdy se v dnešním přetechnizovaném světě stane, že byste na úspěch přišli jako slepí k houslím. Málokdo dnes zopakuje raketový vzestup influencerů či youtuberů, kteří měli obrovskou míru štěstí v tom, že byli ve správné době na správném místě. Nebo neznámých herců, kteří vyhráli casting na film, který se stal po uvedení globálním megahitem. Štěstí hraje stále velkou roli, ale v době internetu už ho máte mnohem víc v hrsti vy než jiní lidé.
Těmi jinými lidmi mám na mysli tzv. “gatekeepery”, strážce bran. Tito lidé rozhodují o vašem úspěchu nebo neúspěchu a vy jste jim zcela vydáni na pospas. Nemusí to být jen tehdejší majitelé nahrávacích společnosti ve vztahu k začínajícícm zpěvákům. Může to být i generální ředitel, který rozhoduje o povýšení a odměnách. Všechno se decentralizuje a každý má dnes možnost s minimem peněz a prostředků dosáhnout stejného úspěchu. Platí, že stále víc lidí bude odcházet na volnou nohu, kde budou svého štěstí strůjci.
Častokrát se dočtete o tom, jak velký podnikatel ještě víc zbohatnul, protože koupil svou dvanáctou továrnu. Málo už se ale píše a mluví o tom, jak malý podnikatel nezbohatnul, ale konečně se mu povedlo prolomit nekončící dřinu a nekontrolovatelný pád otočil v řízený růst. Ještě nemá vyhráno, ale ví, že je vše na dobré cestě. Že se zařadí mezi mizivé procento lidí, které jejich podnikání nejspíš jednou uživí. Já považuju za svůj úspěch to, že na tyto lidi stále víc narážím a můžu jim v jejich cestě pomoci.
